MŮJ PŘÍBĚH

Jmenuji se Lucie, jsem vystudovaná radiologická asistentka a multipotenciálka, která ráda poznává nové věci. Třeba irský jazyk. A taky moc ráda něco tvoří rukama. Pocházím ze severní Moravy, která je mým domovem. Moji milovaní rodiče mě odmala vedli k lásce k umění, vědě a k přírodě. Vštípili mi do srdce životní zásady, které mě dodnes doprovázejí i když k některým jsem si musela nalézt cestu sama. Každý den cítím velkou vděčnost a lásku za to, že mám rodiče, jaké mám. V dnešní době to Bohu-žel není tak samozřejmé.

CO JE ŠTĚSTÍ? ŘASOKOULE ZELENÁÁÁ...

Kromě irštiny a psaní jsou mou láskou rostliny, především pak řasokoule zelená. Svou první řasokouli jsem si pořídila v roce 2019 a od té doby se můj řasokoulí domov rozrostl o dalších patnáct členů. 

SETKÁNÍ SE SYNDROMEM „BURN OUT“

Žijeme v hektickém světě. Myslím, že to dřív nebo později zažije každý z nás. Protože mě zajímá mnoho věcí, brzy jsem se doslova zahltila novými koníčky a zájmy. Myslela jsem, že žiju efektivním životem, ale ve skutečnosti to byl život v chaosu. Dělala jsem všechno možné, ale ve skutečnosti nic z toho pořádně.

Po deseti letech ve své původní profesi jsem se dvakrát dostala do stavu vyhoření. Dostat se z toho mi trvalo hodně dlouho, ale zvládla jsem to díky své rodině a svým nejbližším lidem, kteří mi pomáhali a byli se mnou. A také díky knihám, které mi tou dobou přicházely do cesty. Jedna z těch klíčových se odehrávala na mém oblíbeném Smaragdovém ostrově. Přečíst si o knize můžete ZDE: https://lucievytiskova.cz/kniha-o-ceste-neurovede-a-jedna-vzpominka/. Stejně tak mi pomáhaly rostliny. Ať formou péče o rostlinné terárka nebo třeba Bachových esencí.

NÁVRAT K SOBĚ SAMOTNÉ

Byl to signál, že je potřeba něco změnit. Dostala jsem se do stavu, který jsem už nechtěla zažívat. Byla jsem na nemocenské a měla jsem dost času přemýšlet o tom, co změnit. Nebylo to snadné, ale měla jsem silnou vnitřní motivaci a ta mi velmi pomáhala, abych nové změny jen tak nevzdávala.

Pro začátek jsem se vrátila k tomu, co mě bavilo nejvíce. K psaní a tvoření. A začala si konečně plnit své dlouho odkládané sny. Třeba naučit se irský jazyk.

PROČ TEDY TVOŘÍM aneb KRŮČEK PO KRŮČKU K BLOGU

Během své dosavadní životní cesty jsem zjistila, že mé duši i tělu nejvíce prospívá tzv.slow living. Tedy pomalý způsob života, šmrncnutý minimalismem a ohledu-plný k přírodě. Psaní je pro mě nejbližší nástroj k vyjádření myšlenek a formování názorů. Postupně tak začal vznikat nápad na tento blog. Pro inspiraci, pro povzbuzení, pro vás.

 Ať se vám tu líbí.

Lucie Výtisková