Máš dojem, že nic nestíháš, že tě zajímá tolik věcí? A nebo dokonce toho umíš už hodně a přesto ti připadá, že je toho málo? Toužím poznávat něco nového a nevíš, co dělat dřív? ANo, tak tohle si běžně říkávám taky. Tedy, říkávala jsem si to do doby, než jsem narazila na pojem MULTIPOTENCIÁLNÍ ČLOVĚK. Nebo také „renesanční“ člověk. Zatímco někteří si starostlivě poklepávali na čelo, že jsem prostě „blázen“, mě spadl kámen ze srdce. Přestala jsem si myslet, že jsem „divná.“ A začala se o tento dar zajímat více. Co nás, multipotenciály, vlastně spojuje?
Někdo umí programovat, krásně fotit a k tomu ho baví grafika. Jiný zase má úžasný hudební sluch, takže skládá hudbu, hraje na několik hudebních nástrojů (a na některé se naučí hrát sám) a do toho ještě rád sportuje. Já osobně píšu, baví mě učit se jazyky a mou momentální velkou vášní je obličejová jóga a sebe rozvoj. Do toho mě baví hrát stolní hry, pečovat o řasokoule a zkouším fotit na instaxu.
To po nás prostě nemůžete chtít. Nedokážeme si vybrat jen jednu oblast a té se už navždy věnovat. Sama za sebe vnímám svět jako velkou paletu barev, zájmů a koníčků, kterým se dá věnovat. V tomhle je mi velkým vzorem Karel Čapek, který sám studoval život z mnoha směrů a oborů lidské činnosti. Pro mě osobně je to člověk, který ovládal umění „carpe diem“, tedy užívat dne.
V angličtině existuje pořekadlo „Jack of all trades, master of none.“ (volně přeloženo: „Člověk mnoha talentů, mistr ani v jednom.“) U nás se tomu asi nejvíc blíží „Devatero řemesel, desátá bída.“ Netvrdím, že to není moudré pořekadlo, ale uplatnila bych ho v těch případech, že je to oprávněné. Třeba že se těmi devíti řemesly člověk živí, ale u ničeho nikdy nevydrží, práci odfláká a pak se to odrazí i na jeho práci a v postoji k zákazníkům. Nebo za sebou zanechává chaos.Rozhodně ale ne, pokud člověk všechny své zájmy dělá v rámci volného času a pro sebe. Je opravdu rozdíl, když si vás někdo přátelský dobírá anebo se vás snaží shodit prostě proto, že vašemu zaměření nerozumí.
Nehledejte v tom vychloubání. Pro nás je to prostě radost, mluvit o tom, co zrovna děláme, co se učíme, nebo na co se chceme zaměřit. Ano, samozřejmě i na vychloubačné multipotenciály můžete narazit. Ale v mnoha případech narazíte na lidi, kteří berou svou multipotencialitu „vážně“ a jsou rádi, když mohou tento svůj dar sdílet dál a inspirovat se navzájem. Mluví o ní, píšou blog nebo knihu, pořádají kurzy a přednášky.
Rádi sdílíme svou multipotencialitu, protože se navzájem inspirujeme.
Je toho tolik, co bych ráda poznala do hloubky. Kolikrát jsem se v tom až sama ztrácela. Nevěděla jsem, co začít dřív dělat. Dnes už mám své „know-how.“ Používám jeden báječný „nástroj“ – svůj cyklus. Cykličnost je nám ženám přirozená a pro multipotenciálku o to víc, když se s ní naučí pracovat. Třeba právě proto, aby se rozhodla, co začít dělat dřív. 🙂