Lidé s mnohostranným zaměřením a zájmy můžou mít někdy dojem, že vlastně neví, co si vybrat dřív. A někdy asi ani nedovedou říct, co je ten jejich nejmilejší koníček či dovednost. Tenhle pocit moc dobře znám. Protože ani já dlouhou dobu sama nevěděla, co mě vlastně „baví úplně nejvíc.“
Dnes už dokážu na tuto otázku odpovědět slovy „ano“. Ale musela jsem vyzkoušet další a další zájmy, abych si sama ujasnila, co to vlastně je. Hledat. Objevovat. Nalézt.
I dnes, kdy moje mysl a pozornost ráda poznává nové a nové zájmy a zážitky. Mám své „kotvy“ o kterých moc dobře vím, že i kdyby mě přestalo bavit cokoli jiného, pořád mám něco, co mě těší a baví. A u čeho vydržím.
Tento koníček je odrazový pro všechny ostatní zájmy a činnosti. Proto jím také začínám. A tou je četba knih. Jsem vášnivá čtenářka. Mnohem raději chodím do různých knihkupectví, antikvariátů nebo knihoven, než do obchodů s oblečením. Koneckonců, když se člověk učí něco nového – jazyk, vařit, péct, cokoli nebo začne zahradničit, něco opravovat, většinou si pořídí aspoň jednu knihu, která se daným tématem zabývá.
Osobně mám slabost pro knížky z antikvariátů, které už jeví známky používání. Kromě příběhu, který na svých stránkách knížka vypráví, totiž v sobě nesou i příběh či příběhy svých předešlých majitelů. Sem tam narazíte na věnování, poznámky či nějakou zapadlou záložku nebo lístek. A to se pak fantazie rozletí a člověk přemítá, komu ta kniha patřila a co mohla pro majitele znamenat.
Knížky jsou nejlepší přátelé do jakékoli pohody či nepohody v našem životě. A je jedno, zda přečtete dvě stě knih za rok nebo máte jen pět svých oblíbených knížek a k těm se vracíte. Ať jste multipotenciál nebo ne, knížky jsou vhodné pro všechny. Je to ideální lék na všechno. 🙂
Divadelní svět. Prostředí divadla, jeho historie, dějiny. Tato, dalo by se říct „láska“, trvá už přes dvacet let. A stále je pevná a roste. Divadlo pro mě není jen o divadelní hře či výkonu herců. Pro mě je to zkoumání tohoto fascinujícího a magického místa.
Jsem divadelní fanoušek. Tak jako je někdo fanda Harryho Pottera a všeho, co se kolem tohoto díla odehrává, tak já to mám s divadlem.
Moje knihovna má koneckonců většinu titulů právě s tématem divadla. Bylo to mé první „téma“ o kterém jsem si začala tvořit svou vlastní knihovničku. Hledala jsem odbornou literaturu nebo sbírala divadelní programy a prospekty. A mé první literární pokusy byly divadlem silně ovlivněny. Poznávala jsem i jiné díla, ale mou největší láskou zůstává Shakespeare. A nejraději v překladu Martina Hilského.
William Shakespeare pravděpodobně neznal pojem multipotencialita. Ale když jsem četla hru Marná lásky snaha, zalíbil se mi Bironův text v prvním dějství. který se aspoň vzdáleně multipotenciality dotýká. Mluví se zde o studiu a o poznávání.
„Takové studium – to si dám říct, znám ještě málo, chci však poznat víc, o tohle jde – li, nenamítám nic.“ (William Shakespeare, Marná lásky snaha, překl. Martin Hilský)
Knihy a divadlo. První dvě zájmové činnosti, stojící na počátku cesty za mnoha ostatními zájmy. Ale dodnes jsou to právě ony, ke kterým se nejraději vracím. Jsou to moje „jistoty“. 🙂