Jmenuji se Lucie, jsem vystudovaná radiologická asistentka a multipotenciálka, která se ráda literárně toulá. Knižně i reálně. 🙂

Pocházím ze severní Moravy, která je mým domovem. Moji milovaní rodiče mě odmala vedli k lásce k literatuře a k poznávání své vlasti. Procestovali s námi také kus Itálie a Francie ale přeci jen, nejraději vzpomínám na naše dovolené po Česku. O to víc, pokud se jezdilo na místa spojené s nějakým příběhem, knihou nebo autorem (např. bratří Čapkové a Malé Svatoňovice). A dodnes se ráda na některá z míst vracím.

Díky čtení jsem si před několika lety zamilovala Irsko a od té doby mě k němu cosi přitahuje. Možná nádherná příroda nebo fakt, že Irsko je rodnou zemí mnoha známých i neznámých spisovatelů. Netuším.
 
Mým velkým snem bylo navštívit Muzeum irské literatury v Dublinu. Roku 2024 se mi ten sen konečně splnil. A s ním i spoustu dalších. Po návratu domů jsem se začala intenzivně zajímat o irský folklór, kulturu, řeč a literaturu. Věřím, že se tam brzy zase podívám. Mezitím si vytvářím kousek Irska doma.

Žijeme v hektickém světě. Myslím, že to dřív nebo později zažije každý z nás. Protože mě zajímá mnoho věcí, brzy jsem se doslova zahltila novými koníčky a zájmy. Myslela jsem, že žiju efektivním životem, ale ve skutečnosti to byl život v chaosu. Dělala jsem všechno možné, ale ve skutečnosti nic z toho pořádně.

Po deseti letech ve své původní profesi jsem se dvakrát dostala do stavu vyhoření. Dostat se z toho mi trvalo hodně dlouho, ale zvládla jsem to díky svým nejbližším lidem, kteří mi pomáhali a byli se mnou. A také díky knihám, které mi tou dobou přicházely do cesty. Jedna z těch klíčových se odehrávala právě na Smaragdovém ostrově.

Byl to signál, že je potřeba něco změnit. Dostala jsem se do stavu, který jsem už nechtěla zažívat. Byla jsem na nemocenské a měla jsem dost času přemýšlet o tom, co změnit. Nebylo to snadné, ale měla jsem silnou vnitřní motivaci a ta mi velmi pomáhala, abych nové změny jen tak nevzdávala.

Pro začátek jsem se vrátila k tomu, co mě bavilo nejvíce. K literatuře, k procházkám a začala si konečně plnit svůj dlouho odkládaný sen. Začala jsem se pro radost učit irsky. Také jsem si udělala revizi svých zájmů a některé z nich na čas odložila. Zaměřila se na to, co mě opravdu těšilo. Uzdravovala jsem se po všech stránkách a našla v sobě odvahu jít po své vlastní cestě.

Jednoduše řečeno:Ráda čtu, píšu a poznávám. Dlouho jsem přemýšlela jak tyhle své „vášně“ sdílet dál. Postupně se začal v mé hlavě tvořit projekt Toulavé keltské řádky, který propojuje mou lásku k literatuře, k příběhům, k Česku a Irsku. A víte, kde poprvé ten nápad přišel? Ano! Bylo to v Dublinu. 🙂

A pokud zrovna nečtu, nepíšu nebo se netoulám, tak si vychutnávám šálek kvalitní kávy, pečuju o dvě řasokoulí terárka a jeden malý kávovník nebo cvičím FaceYogu. 🙂

Budu ráda, když tu naleznete inspiraci pro své vlastní toulky, ať už literární nebo to skutečné. Ideálně obojí.