PŘÍNOS JAZYKŮ V MULTIPOTENCIALITĚ

Učíme se je už od narození. Nejprve naši mateřštinu. S nástupem do školy (a někdy i dřív) se začínáme seznamovat s prvními cizími slovíčky. Učíme se jazyky, abychom se domluvili. Nebo aby se nám to hodilo do životopisu. Každý máme jiný důvod. Ale učit se jazyky pro radost?!

Můj vztah k jazykům

Mě jazyky baví už od první školní hodiny angličtiny. Netvrdím, že jsem polyglot a jazykový génius. Nejvíce rozumím psanému a čtenému slovu, jazyk se mi nejlépe učí poslechem. Ale co mi dělá potíže, to je konverzace a mluvení. To je pro mne vždy výzva, překonat strach z mluvení a začít mluvit. S chybami, ale mluvit. Nejlépe se mi mluví v angličtině. Ale jak píšu dále, je jeden jazyk, kde je to pro mne teda větší výzva. 🙂

Zastávám názor, že by člověk měl aspoň jeden cizí jazyk ovládat a to ve formě psané, čtené i mluvě. V tomto ohledu si nejvíce rozumím s angličtinou. Začala jsem nad tím přemýšlet více až v dospělosti. Zjistila jsem, že pro generace našich rodičů a prarodičů bylo běžné, že se pohybovali ve více jazyčném prostředí a museli se umět domluvit. Německy, česky, polsky či slovensky. Neměli na pomoc různé překladače, mobily, nic.

Sama mám třeba ráda Duolingo a občas používám i funkci překladače. Ale mnohem větší radost mám, když porozumím nějaké větě či sdělení třeba v němčině a nepotřebuji na to žádnou překládací aplikaci. 

Jazyky jsou radost

Mám slabost pro jazyky, které se můžu učit jen tak pro radost. Aniž bych se s nimi třeba běžně domlouvala. Mému uchu nejvíce lahodí švédština a němčina. K němčině jsem si ale musela najít cestu, na škole mě to moc nebavilo, tehdy jsem dávala přednost angličtině, která se mi učila lépe. Švédsky umím pozdravit a představit se. U švédštiny jsem ale narazila na zajímavou zkušenost. Když jsem si v šestnácti koupila učebnici švédštiny, moje okolí to moc nechápalo. 

„Na co ti to bude? K čemu to využiješ? Není to ztráta času? Není lepší se učit jazyk, který ti aspoň k něčemu bude?..“ A tak podobně. Přiznávám, že tehdy jsem to brzy vzdala. Prostě jen pro to, že někdo nesdílel moje nadšení a mě to zklamalo. Dnes už se ale na to neohlížím a ke švédštině se zase vracím. 🙂 Zjistila jsem totiž, že mě to prostě baví. 

„Cizí jazyk nám nenabízí pouze jiná slova, ale jiný svět.“ Jan Vrba

Jazyky umí být i výzvou

Lépe se mi učí germánské jazyky. Přesto se už delší dobu učím jeden jazyk, který je mojí láskou ale také velkou výzvou, prostě proto, že mi tak snadno do hlavy neleze. A přitom se říká, že je to jeden z nejlehčích jazyků. Tím jazykem je pro mne italština. 

Italštinu miluju. Je to nádherný a zpěvný jazyk. Itálie a italština. Ale umí mě pěkně potrápit. Když v hodině italštiny konverzujeme, dovedu porozumět, o čem se mluví. Ale jakmile mám mluvit, no to je děs. Můj mozek totiž ví, jak by to, co chci říct, řekl anglicky. I německy bych to poskládala. Ale italsky, no to po mě nechtějte. V té chvíli mi zmrzne jazyk a začne se mi to všechno plést. 

A přesto do kurzu ráda chodím. Jsme tam prima parta, naše lektorka je úžasná a sama se řídí zásadou, že nás má italština především bavit a těšit. A chápe, že někdo se učí rychleji a někomu, jako jsem třeba já, to trvá déle. Individuální přístup. A i proto s italštinou nepřestanu. Koneckonců, pozdravit italsky umím a objednat si kávu taky. A to je hlavní. 😀

Jazyky a multipotencialita

Když jsem začala objevovat, co mi multipotencialita nabízí, zjistila jsem, že mnoho informací seženu na zahraničních blokách nebo knihách. A to platí i pro různé zájmy. Když se věnujete jakémukoli koníčku, je dobré a užitečné si o tom přečíst i od autorů, kteří píšou v angličtině, němčině nebo francouzštině (a nejlépe v tom jazyku, který máte rádi).

Když jsem se začala věnovat obličejové józe, zjistila jsem, že mnoho zajímavých knih na toto téma je v angličtině. Kurz jsem posléze absolvovala u Zuzky Ondrisové, skvělé lektorky ze Slovenska. Neučila jsem se tak jen obličejovou jógu, ale díky tomu si také procvičila slovenštinu a angličtinu. Spojila jsem tak dva své koníčky. FaceYogu a cizí jazyky.

Proč se učit cizí jazyky?

Jazyky vás učí vnímat kulturu dané země. Právě řeč je jednou z dědictví daného národa. A zastávám názor, že pokud jedete do jakékoli země, měla by být jakási slušnost umět si nastudovat nejen zvyky dané země, ale také se naučit pozdravit a používat zdvořilá slova jako PROSÍM A DĚKUJI. 

Ve filmu Záhada na zámku Styles je jedna pěkná scéna, kde se Belgičané, kteří uprchli do Anglie během 1.světové války, ptají na jedné vycházce Hercula Poirota: „Proč musíme pořád mluvit anglicky? Unavuje nás to!“ A detektiv jim s úsměvem odpoví: „Protože jsme v této zemi hosty.“

„Proč musíme pořád mluvit anglicky? Unavuje nás to!“ – „Protože jsme v této zemi hosty.“

S tím souzním i já. A to je také důvod, proč ráda poznávám další jazyky. Člověk nikdy neví, kdy je použije. Navíc, vnímám to také jako slušnost a úctu k dané zemi, kterou navštívím. 🙂