3 AHA MOMENTY, KTERÉ MI ZMĚNILY POHLED NA MULTIPOTENCIALITU

Když jsem narazila na pojem multipotencialita, přirozeně jsem si o ní začala zjišťovat více informací. Bohužel, u nás jsem na toto téma moc materiálů nenašla. Nicméně, kdo hledá, ten najde. A tak se mi dostala do rukou jedna útlá knížka.

Napsal ji dr. Samuel Ekundayo, kazatel, lektor, motivační řečník a spisovatel.  Autor v ní popisuje svůj vlastní příběh s darem multipotenciality a cestu, jak s ní začal pracovat. Kniha má celkem trefný název: Your problem is that you’re multitalented (Tvůj problém je, že máš mnoho talentů).  

Ta knížka mě velmi překvapila. Do té doby jsem se totiž snažila všechno nějak skloubit, dělala si různé rozvrhy (jak ve škole) ale pak to vždy končilo stejně. Nenaučila jsem se tolik, kolik jsem chtěla a brzy jsem to vzdala. Pak se dostavila frustrace a  zklamání. A nechápala jsem, proč. Jsem však člověk tvrdohlavý, tak mi to nedalo a hledala jsem cestu, jak z toho ven. A při čtení se ke mně dostalo několik AHA momentů. O tři z nich se dnes s vámi podělím. 

1. KAŽDÝ DAR/TALENT MÁ SVÉ PROČ

Každý člověk je obdařen minimálně jedním talentem. Není člověk bez talentu nebo bez nějakého daru. A lidé, kteří těch darů mají mnoho nejsou rozhodně něco víc. Jak se zpívá ve známé pohádce Císařův pekař – Pekařův císař: …ten umí to a ta zas tohle a všichni dohromady uděláme moc..

Zkrátka, každý z nás tu máme nějaký svůj úkol, své poslání. Problém je, že ne vždy víme PROČ. Proč tento dar máme, k jakému účelu. Proč nás Bůh, Vesmír, Příroda (dosad’te si libovolně dle svého) obdaroval právě tímto darem, talentem?

Proč nás baví psát, zpívat, malovat nebo fotografovat? Proč nás baví učit, starat se o zvířata, pěstovat rostliny? Proč nás baví komunikovat s lidmi, pečovat o nemocné?Proč máme talent na cizí jazyky, matematiku nebo nás baví poznávat přírodu víc do hloubky než ostatní? Někdo možná nad tím mávne rukou a řekne jen „Nevím, protože mě to prostě baví.Tečka.“ Ale co zkusit jít trochu víc do hloubky? Ono to PROČ  má vlastně velký smysl.

Když jsem před pár lety procházela jedním kurzem, tak úplně první úkol, který jsme dostali bylo napsat si svoje PROČ? Proč jsem se přihlásila, proč se tomu chci věnovat, kam se chci posunout, co je mým hnacím motorem.

A posléze jsem zjistila, že se to čím dál víc objevuje v mnoha jiných kurzech. Má to totiž ještě jeden význam. Nejen, že vás to přiměje opravdu se zamyslet nad tím, proč danou věc děláte, ale je to také velkou motivací ve chvíli, kdy se vám nechce. Kdy ten svůj sen, rozvíjení talentu nebo učení se něčemu novému chcete vzdát. A tohle přijde občas na každého z nás, mě nevyjímaje. Také mívám temné období, kdy se mi nic nechce, kdybych nejraději všechno zabalila a vzdala to. Ale moje PROČ mě vždy podrží abych to neudělala. 

2. KAŽDÝ DAR V SOBĚ NESE URČITOU MÍRU ZODPOVĚDNOSTI

Tenhle AHA moment je pro mne jedním z nejdůležitějších a také mě přinutil k opravdovému zamyšlení. Když znáte a víte, proč máte určitý dar, talent, schopnost je to úžasná zpráva. Skvělý start. Ale to není ještě všechno!

Dr. Samuel Ekundayo ve své knize píše: „…gifts are measure of responsibility“. Volně přeloženo „dary mají svou míru zodpovědnosti“. A na to navazuje i ono „proč“.

Když znám smysl a význam svého daru (talentu, schopnosti) vyvstává tím přirozeně i nějaká ta zodpovědnost. Člověk je svobodná bytost. A může svůj dar rozvíjet a využít pro dobrou věc. Pro blaho svojí rodiny, svého okolí, planety. Nebo ho zneužít a využít pro své ego.

Například má někdo talent na psaní. A tento dar může využít třeba tak, že napíše nějaký zajímavý článek do místního zpravodaje, napíše inspirativní knihu, kterou si lidi budou rádi číst, protože je pohladí po duši. A nebo ten dar zneužije a bude jej plýtvat na hanlivé popisky, komentáře, anonymy nebo článek či knihu se lživými informacemi. 

O tom, jak uchopíme své dary, talenty a schopnosti je na každém z nás. Ale pamatujme, vždy za to neseme zodpovědnost!

3. VDĚČNOST

Málokdy umíme vyjádřit vděčnost za to, co máme. Většinou nám to dojde ve chvíli, kdy o to přijdeme. Ať dočasně nebo hůř, natrvalo.

Zdraví si začneme vážit ve chvíli, kdy onemocníme. Jsou lidé, jejichž hodnotu, kterou pro nás měli,  poznáme ve chvíli, kdy odejdou. A stejné je to tak i s našimi talenty.

Umíme na sobě vyjmenovat kde co špatného, co se nám na nás nelíbí, co nám na sobě vadí. Ale neumíme být vděční za to, co umíme, jací jsme. Neumíme o sobě vůbec mluvit pěkně. Když nás někdo pochválí, hned to negujeme.

Typický příklad: Někdo vám pochválí vaše oblečení – líbí se mu, jak to máte sladěné a to, jestli je to nové oblečení nebo už starší ho zas tak nezajímá. Ale my máme tendenci hned se „omlouvat“: ježkovy voči néé, to už mám staré“ nebo „no já nevím, mám pocit, že v tom vypadám děsně“. Co se raději usmát a říct „Jé moc děkuju, to mě těší!“

S manželem jsme před svatbou navštěvovali předmanželskou přípravu v jednom Centru pro rodiny. V rámci příprav jsme měli následující cvičení.Měli jsme napsat 3 pozitivní věci o sobě a 3 pozitivní vlastnosti o partnerovi.

Když jsem psala o svém muži, měla jsem jasno, psala jsem, co mám na něm ráda, co na něm miluju. Ale když jsem totéž měla napsat o sobě, tak to nešlo. Nenapadlo mě vůbec nic. Nakonec jsem něco ze sebe dostala, ale s obtížemi. Jakmile bylo cvičení hotové, měli jsme jeden druhému říct, čeho si na sobě vážíme. A mě překvapilo a dojalo, co pěkného o mě můj drahý napsal. Byly to vlastnosti, které jsem vůbec nepovažovala za důležité, ale pro něj znamenají v našem vztahu mnoho. 

Tak je to i s našimi dary a talenty. Byly nám dány do vínku z nějakého důvodu. A proto bychom za ně měli být vděční. Přestat se porovnávat s dary jiných lidí, přestat „pokukovat“ po těch jejich darech a raději začít rozvíjet ty naše. Je to cesta náročnější, to je pravda. Je plná výzev, překračování osobních hranic a komfortů, ale stojí to za to. 🙂